Překvapení z Maroka táhl střední blok a technická kvalita.

Maroko šokovalo celý svět. Ze skupiny postoupilo po nepříliš dobrých výkonech a s trochou štěstí, ve vyřazovacích bojích však předvedlo fantastické výkony. Po skvělých defenzivních představeních vyřadilo Španělsko i Portugalsko, aktivním pojetím zlobilo Francii a nechybělo málo, aby Zijach a spol. získali alespoň bronzovou medaili. Čím trenér Valíd Radžradžuí zaskočil favority a proč je nálepka „druhé Řecko“ úplně scestná?

Maročané sice většinu času bránili a presovali velmi zřídka (9. nejméně intenzivní presink ze všech 32 účastníků podle metriky PPDA od Opty), ale jejich blok se nedá srovnávat s blokem Řecka či podobnými přístupy různých méně technicky zdatných celků. Trenér Valíd Radžradžuí totiž naordinoval velmi aktivní střední blok s malým počtem pasivních pasáží a defenzivní fáze Maroka dokonce připomínala klubový fotbal.

Afričané nacvičili svůj střední blok na výbornou – v rozestavení 4-1-4-1 zónově vyplňovali všechny potřebné prostory a s průměrem 1.1 xGA („očekávané góly proti“) patřili mezi nejlepší týmy směrem do defenzivy. Klíčem bylo skvělé krytí středu pole. Křídla začínala v nižší zónové pozici, aby soupeře nutila hrát spíše středem, kde střední záložníci s pomocí útočníka Nasjrího vykrývali všechny možnosti mezi obrannými liniemi.

Do bránění středu pole se často díky svému zónovému postavení zapojovala i křídla. Nejdůležitější postavou týmu však byl záložník Fiorentiny Sufján Amrabat. Šestadvacetiletý středopolař zaujal pozici jediné šestky v sestavě a vykrýval prostor před stopery. Důležitá část strategie spočívala ve správné reakci na soupeře. Španělsko hrozilo skrze přihrávky mezi obranné řady – kouč Radžradžuí tedy instruoval obrannou čtveřici, aby se vysunovala co nejagresivněji. Portugalsko se spoléhalo na dlouhé míče z jedné strany na druhou – defenzivní čtveřice v čele se Saísem proto daleko více couvala.

Kromě moderního přístupu k bránění měli Maročané rozdílný přístup než většina týmů „betonářů“ také směrem dopředu. Ofenzivu táhla dvojice křídel. Zijach a Sufján Búfál si neustále seskakovali pro míče a pomocí driblinků z hloubi pole vymýšleli ofenzivní akce. Většina útoků vedla přes pravou stranu, kde obranu soupeře přečísloval ofenzivní pravý bek Ašraf Hakimí a pomáhal také technický středopolař Azzadín Únahí.