Případ Olayinka. Jemné úpravy verdiktů, to není případ pro odvolačku

Peter Olayinka dostal od disciplinárky distanc na čtyři zápasy za udeření hlavou protihráče.

Slavia se obrátila na odvolací komisi s žádostí o přezkum, a neuspěla. Je to vodítko k tomu, jak odvolačka pod vedením Jana Malého hodlá přistupovat k podobným případům.

Bude to podle všeho jiný přístup, než měla její předchůdkyně předsedy Vladimíra Kristýna. Ta v dubnu 2021 srazila Abdallahu Simovi trest za dvou na jeden zápas, takže slávista akorát stihl velké derby. Komise na to má bezesporu právo. Ale, bez ohledu na klubové barvy, to není podle mě ideální.

Myslím, že poslání odvolacího orgánu by mělo být jiné. Odvolací komise tu totiž není v principu od toho, aby jemně upravovala tresty uložené v rámci správně použitého paragrafu. Odvolací komise existuje, aby hlídala případné protiprávní rozhodnutí nebo vyložený exces.

Ne, aby snižovala (zvyšovat nemůže) trest o jedno či dvě utkání.

Takže je správné, že zruší verdikt Etické komise, protože se domnívá, že nepostupovala přesně podle řádů, zvolila špatný paragraf. To se nyní opakovaně děje v souvislosti s rozsudky s postavami Berbrovy kauzy. Obě komise patrně i nadále mají na některé právní otázky jiný pohled, ale z pohledu odvolačky dává její rozhodnutí smysl.

Nebo, převedeno do Olayinkova případu, kdyby disciplinárka jeho agresivní hlavičku posoudila jako „zvlášť hrubý způsob udeření“ a posadila ho třeba na 12 zápasů, odvolačka by takový postup mohla považovat za exces, něco jako nepadnoucí výjimku v kontextu předchozích výroků. A mohla – spíš měla – by zasáhnout.

To ovšem nebyl tento případ. Disciplinární komise správně určila paragraf, tedy Tělesné napadení v mírnějším odstavci 1, a v jeho rámci a v souladu se zvyklostmi vynesla verdikt.

Je správné, že ho odvolací komise respektovala. Pro úplnost, platilo by to i tehdy, pokud by Olayinka dostal třeba tři nebo pět zápasů.