Fakt těžké, ale úžasné. Český benjamínek se mezi hvězdami neztratil

Přišla na start a pohlédla na Eiffelovu věž, skrze niž za malou chvíli projela. „Úžasné. Byl to pro mě zatím největší závod kariéry,“ usmívala se česká cyklistka Julia Kopecký poté, co dokončila 158 olympijských kilometrů jako 36. nejrychlejší.

Paříž (od našeho zpravodaje) – „Tolik jsem ještě nikdy nejela. Strašně dlouhé to bylo. Přijely jsme na městský okruh, koukám se na tachometr a říkám si, že mám ještě šedesát před sebou. Bylo to fakt těžké,“ popisuje Kopecký.

Do závodu s hromadným startem šla s tím, že rozhodně nemá co ztratit. Vždyť v devadesátičlenném startovním poli byla v 19 letech úplně nejmladší. Žádná jiná soupeřka se nenarodila v roce 2004 nebo později.

„Do této doby jsem absolvovala nejvíce 155 kilometrů v Německu, ale to byl etapák, kde se nejede pořád úplně naplno. Ale moc jsem si to užila. Bohužel jednou přede mnou při úvodním nájezdu na kostky holky spadly, tak jsem ztratila pár metrů na první skupinu. Tak jsem jela ve druhé,“ líčí.

Měřila síly s největšími hvězdami světové cyklistiky. „No jo, jenže když Lotte Kopecká nebo Marianne Vosová v kopci nastoupí, tak na ně ještě nemám. Ale 36. místo je hezké. A hlavně jsem nabrala zkušenosti,“ zdůrazňuje.

Julia je dcerou českého politologa a holandské psycholožky. A právě velká část rodiny dorazila přímo do Paříže, konkrétně na vrchol stoupání na slavný Montmartre. Na zřejmě nejkrásnější místo celé trati se v závěrečných okruzích po městě stoupalo hned třikrát.

„Poslední kolo jsem je viděla a smála se na ně. Byla tady také nejlepší kamarádka i můj přítel, takže úžasné. Jen bráchové ne. Matyáš jel první etapu v Norsku a Tomáš je v Čechách, trénuje a připravuje se na Dánsko,“ zmiňuje své starší sourozence, kteří také propadli cyklistice.