Jako když jde dítě poprvé do školy, na Giro budu vzpomínat do konce života, přiznává Vacek

Český cyklista Karel Vacek má za sebou úspěšnou premiéru na závodě Grand Tour. Během letošního Gira d’Italia se blýskl druhým místem v těžké 7. etapě s dojezdem na Gran Sasso po celodenním úniku a také byl jediným Čechem, který jeden z nejtěžších závodů na světě dojel.

V rozhovoru se český cyklista vrací mimo jiné k nejhezčím i nejnáročnějším momentům, které během Gira zažil.

Je složité říct, jestli to bylo těžší, než jsem si myslel, protože jsem neměl žádný obrázek o tom, jak bude závod náročný. Giro jsem docela důstojně zvládl, takže náročnost odpovídala mým představám. Bylo hodně brutálně těžkých momentů, ale také byly etapy, které se daly v klidu zvládnout.

Poslední týden byl nejnáročnější, protože po volném dni v Bergamu jsem onemocněl. Nějaká chřipka, žaludeční problémy a hlavně zánět dýchacích cest, takže hleny, kašel, rýma a bolest v krku. Bylo to strašně těžké. Bojoval jsem sám se sebou. Prakticky jsem nespal, takže výkony v posledním týdnu byly jako na horské dráze. Jeden den se mi jelo dobře, druhý den jsem sotva jel v grupetu. Bylo to extrémně náročné, v posledním týdnu bylo nejvíce kopců, nejtěžší etapy a ještě do toho nemoc.

Giro mi hlavně posunulo strašně moc práh bolesti. Svůj motor mám teď úplně někde jinde. Nástupy, které mě dříve bolely, mě začínají bolet mnohem později. Mentálně se člověk posune, protože si toho na Grand Tour vytrpí opravdu hodně. Věřím, že po Giru by musely přijít opravdu tvrdé podmínky v závodě, aby mě dokázaly zlomit. Mentálně takový závod posune člověka neskutečně, protože tělo opravdu zvládne všechno. Je to jenom o hlavě, kolik úsilí tělu připustí. Na sebevědomí budu muset ještě zamakat, protože mi ještě chybí nastavení, že jdu na start s tím, že vyhraju. To bude ještě trvat, ale rozhodně mám větší sebevědomí z pohledu toho, co všechno moje tělo dokáže a snese.