To, co se stalo Klimentovi, je přece fotbalová tragédie. Tak se, proboha, proberte!

Sešla se spousta neblahých událostí, všemi cloumaly emoce, které není lehké potlačit, aby nezastřely rozum. Přesto tvrdím: reakce přímých aktérů pohárového semifinále Baník – Olomouc (2:3) naplno ukázaly, jak jde naprosto ztratit i sebemenší nadhled a jak sobecké zájmy odkopnou stranou to, co je opravdu důležité. To znamená fotbalovou tragédii útočníka Jana Klimenta, který utrpěl zlomeninu nohy. Navíc v době, kdy se mluvilo o jeho přestupu do Slavie. Místo projevů lidského pochopení „hrdinové“ nelítostného dění zabředli do přestřelek, polemik a žabomyších válek, či spíše bitek.

„Nešťastná náhoda říkají… Nepochopím a neodpustím nikdy!“ Vzkaz, z něhož mrazí, vyslal Kliment druhý den po ošklivém zranění. A jistě ho zaznamenal i stoper Baníku Michal Frydrych, který mu po skluzu nohu zlomil.

Nemyslím si, že by v tom byl úmysl, Frydrych není žádný zákeřný hráč vyžívající se v ostrých faulech s rizikem zdravotní újmy. I proto se ostravský trenér Pavel Hapal, jemuž zřejmě někdo z blízkého okolí poskytuje po utkáních rychlý monitoring médií, zlobil na novináře za titulek tvrdící, že Frydrych zlomil Klimentovi nohu. Že prý neakcentuje, že zákrok byl nechtěný. „To mě trošku mrzí, protože to byla nešťastná náhoda,“ pravil.

Prosím?! Opravdu žiju na jiné planetě, když si myslím, že mělo zaznít něco úplně jiného? Ale popořadě: při takovém pokusu zastavit soupeře zezadu (či mírně ze strany, chcete-li, ale není to teď důležité) na sebe Frydrych bere plnou odpovědnost za to, co se může stát. A co se taky stalo. Tečka. Aniž by to znamenalo, že ho má někdo lynčovat a extrémně trestat.

Příznačné jsou ale i další reakce rozzlobeného Hapala.