Za Leverkusen válí, v nároďáku tápe. Jak oživit Schicka? Rosický: Divím se, že ještě jezdí

Leverkusenu se nestane, aby se největší hvězda dotkla jedenáctkrát za zápas míče, a spoluhráči jí nepřipravovali střelecké pozice. V národním týmu se děje pravý opak.

Patrik Schick strádá. Od spoluhráčů nedostává odpovídající servis. „Někdy mám pocit, že by potřeboval masáž krku, protože většina míčů létá nad jeho hlavou,“ kroutí hlavou Tomáš Rosický, bývalý excelentní špílmachr. Pokud Koubkovi hoši nebudou ve čtvrtek s Jihoafrickou republikou pumpovat do kanonýra jeden pas za druhým, mohou se na mistrovství světa rychle potkat s blamáží. A to nikdo nechce.

V Americe má Česko v kádru jedinou star světového formátu. Jenže ji neumí využít. Nejde o nahodilý jev. Na reprezentační úrovni, už pár let dozadu, připomíná Patrik Schick osamělou vesmírnou stanici. Víceméně platí, že co si neudělá sám, to nemá.

„Oproti Leverkusenu nedělá Páťa nic jinak. Když vidíme jeho zápasy v bundeslize, opakovaně je schopný nastřílet spoustu branek. Víme, že je střelec. Akorát ho momentálně nedostáváme do pozic, ve kterých je silný,“ lamentuje Jan Rezek, asistent hlavního kouče Miroslava Koubka.

V turnajovém otvíráku s Jižní Koreou bušila marnost na bicí. Schick se potěšil s míčem u nohy jen v jedenácti případech během čtyřiašedesáti minut hry. Pak byl Koubkem stažen ze hry.

Kromě jednoho seběhnutí na přední tyč se ve vápně nepotkal s míčem. Ani nemohl, žádné pasy na něj nemířily. Češi byli kombinačně mizerní, na stranách neprůbojní, málo agresivní a v rychlém přechodu nepřesní. Proto nedokázali sypat balony do nebezpečných prostor bojiště, kde Schick platí za extratřídu.