Německo už není Německem. Tým se zhoršoval a Nagelsmann opustil i záblesky, co fungovaly

Německo vypadlo předčasně z mistrovství světa už potřetí za sebou. Potřebuju čas, abych se z toho vzpamatoval. O čem je třeba diskutovat? Kontinuita – tedy něco, co národnímu týmu už celou dekádu chybí.

Německý fotbal se nerozhodl, jakým stylem chce vlastně hrát. Neustále se objevují nové nápady a znovu a znovu noví hráči na nových pozicích. Kouč Julian Nagelsmann experimentoval až příliš – a to nejen během tohoto turnaje. Přitom budování týmu trvá roky.

Německo bylo vždy úspěšné tehdy, když byly jasně definované role hráčů, fungovala hierarchie a tým měl jasnou představu o tom, jak útočit a jak bránit. To nám tentokrát zcela chybělo. Na mistrovství světa tým nevypadal jako někdo, kdo si prošel vývojem, jímž si musí projít každé mužstvo.

V každém zápase to bylo na hřišti vidět. Chyběla kontrola nad utkáním: sebevědomé zakládání útoků od obrany přes zálohu až po ofenzivu a následné držení míče na polovině soupeře. Nebo naopak, když má míč soupeř, udržet ho co nejdále od vlastní branky. U jiných národů to vidím, u nás ne.

Kdysi jsme byli známí jako „Turniermannschaft“ („turnajové mužstvo“). To znamenalo, že jsme s postupem turnaje nacházeli svůj rytmus. Ty časy jsou pryč. Tentokrát se tým zápas od zápasu vlastně zhoršoval. Opustili jsme slibné záblesky, i když fungovaly dobře. Myšlenka využívat Denize Undava jako žolíka střídajícího do druhého poločasu fungovala skvěle, přesto se Julian Nagelsmann proti Paraguayi od této strategie odklonil.

Dovolte mi uvést dva příklady toho, co bych udělal jinak. Zaprvé, Joshua Kimmich hraje v záloze za Bayern, takže tam měl hrát i v národním týmu. Zadruhé, Florian Wirtz a Kai Havertz jsou dva z našich nejlepších hráčů – což dokázal i gól proti Paraguayi. Rád bych viděl Wirtze uprostřed, jak hraje pod Havertzem, kde je nejsilnější. A chtěl bych to vidět konzistentně – zápas co zápas a den co den v tréninku.