Chorého návrat ke kořenům? Tentokrát by v Plzni musel přijmout jinou roli

Zvlášť po špatném představení v Baku okamžitě řeknete: Tomáše Chorého už nebrat! Na nejvyšší evropský level v Lize mistrů to není, doma přibývají karty, fauly, neustálý tlak soupeře, nenávist fanoušků i okolí.

Adolf Šádek a jeho kolegové ale zřejmě přemýšlejí jinak. Dvoumetrového chlapa chtějí skoro za každou cenu zpátky do Plzně.

Když se to povede, ukážou svaly, že po letech slávistické dominance v tabulce i v přestupovém zákulisí vytrhnou rivalovi vysoce ceněného hráče. Osobnost, která postavou, vítěznou náturou a bohatou historií budí respekt jenom tím, když vstoupí na prvoligový trávník.

Dva poslední tituly i ty dva z předchozí éry v Plzni hovoří jasně. Čistě pragmaticky: Chorý doručuje góly, emoce i potřebné výsledky. Nezhroutí se z těžkých okamžiků, pokud by se pro návrat rozhodl, ustál by i některé negativní komentáře západočeských fanoušků. Nikdy neztratil vztah ke klubu, byť již třetí rok střílí branky za úhlavního rivala.

Na druhou stranu – Chorý nemládne, vstupuje do závěrečné fáze kariéry. Má před sebou zřejmě poslední velký kontrakt, tělo opotřebované více než dvanácti lety v lize. Vždyť naposledy právě proti Plzni skoro omdlel vyčerpáním.

Pro Viktorii může být cenným artiklem, ale dlouhodobě nikoli do pozice prvního útočníka, jednoho z nejlépe placených hráčů týmu. Spíš by se v uvažované čtyřletce musel postupně vracet k plzeňským kořenům – přijmout roli potřebného hráče, ale nikoli toho, na něhož se nahodí největší břímě. Jako v období s Jeanem-Davidem Beauguelem nebo jinými útočnými plzeňskými esy. Chorý často pomáhal týmu v roli náhradníka, šel na plac ve chvíli, kdy byla třeba hrubá síla i tlak na soupeřovu defenzivu.

Možná i pro něj by nakonec bylo po třicítce lepší, pokud kývne na nabídku třeba i z exotičtější destinace, kde může hrát fotbal víc v klidu. Nebýt hlavním terčem, nestresovat se a s rodinou poznat jinou kulturu i prostředí. Angažmá mimo Česko mu může prospět víc než podruhé nahánět pražské rivaly.